Zillertal

Po několika letech jsme vyměnily české hory za ty rakouské a na tři dny se vypravily do tyrolského údolí Zillertal. Lyžařská oblast s názvem Zillertal Arena se pyšní 52 vleky a 142 km sjezdovek.
Ubytované jsme byly v městečku Zell am Ziller, hned u lanovky, nebyly jsme ale schopné brzy vstát, a tak jsme se dopoledne nevyhnuly frontám. Množství lidí bylo děsivé - naštěstí se to v průběhu dne rozprsklo po svazích a jediné s čím byl problém, bylo sehnat volný stůl, kde by se dalo poobědvat.
(Pro orientaci si doporučuju otevřít interaktivní mapu) Kabinka Rosenalmbahn nás vyvezla do mraků a mlhy. První den byl myšlen jako průzkum okolí, ale špatné počasí způsobilo, že jsme se jen trápily. Snažily jsme se volit co nejčastěji "bubliny", abychom se aspoň na chvíli skryly před sněhem a mrazem. Oblíbily jsme si sjezdovku číslo 19 a nejčastěji využívaly lanovky Hanser a Kreuzjoch. Druhý den se počasí umoudřilo a my se mohly vydat na vzdálenější vrchol Übergangsjoch a sjezdovku 21. Lidí ale přibývalo a paradoxně nejméně jich bylo na již zmíněných "bublinách", kam jsme se v průběhu odpoledne přesunuly. Upravená sjezdovka, která leží trochu stranou a patří k ní pouze dvousedačka je 20, a když už nás pomalá, "vyhlídková", lanovka omrzela, sjížděly jsme 19c. Zillertal Arena nabízí nespočet možností, většina sjezdovek je ale červených a hodně lidí přecenilo své síly, což má za následek, že se vám každou chvíli někdo připlete do cesty.
Na oběd doporučuji tradiční Speckknödelsuppe v Arena Stadl, nebo Kaiserschmarrn v Kreuzjochalm, ke svačince pak jablečný štrůdl se šodo tamtéž. Na večeři jsme chodily do Hofers Wirtshäusl, kde nám chutnalo úplně vše, ať už šlo o řízek, srnčí gulášek (na fotce), burger, nebo pizzu.
Ubytované jsme byly v Hotel Garni Jagdhof, který nám vyhovoval především svým umístěním, ale vytkla bych přístup personálu. Rády jsme se po celodenním lyžování zachumlaly do peřin a nezabránilo nám v tom ani množství práce, které bylo potřeba udělat.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

1

Obrázek
Nápad, který vedl k založení tohoto blogu, nás napadl v létě 2017 a vzešel hlavně z touhy informovat, podělit se o své štěstí, o svůj pohled na svět a třeba i celkově o to, co nás (ne)zaujalo. Směr zatím není znám ani nám, ale snad neskončíme v pangejtu, jako to hrozí, když sedím za volantem. Takže se hlavně nezapomeň připoutat a omluvte mě, pokud řazení nebude zcela plynulé - v tomto prostředí jsme nové. Začnu tím, že se představím, protože mi to přijde jako slušnost. Je mi dvacet a kromě toho, že jsem postrach silnic a dyspraktik, si myslím, že jsem inteligentní dívka. Mezi mé záliby mimo jiné patří festivalové filmy, lítání po lese a společnost... to mi připomíná, že za dva týdny mi začne letní semestr, což bude znamenat konec začátek srandy. Někdy mi připadá, že jsem jediná, komu obor Sociologie a sociální politika dává smysl, což mě dřív trápilo, ale teď je mi to upřímně jedno. Označila bych to za první štěstí , které s Tebou sdílím - miluji to, co studuji. S mamkou si užív
Další informace

Prezidentská volba

Obrázek
Jak se lze dostat za stůl volební komise? Zdála se mi to jako dobrá brigáda, neboť člověk je v teple, mezi lidmi a nahlédne do zákulisí voleb. Leden je sice pro mě období zkoušek, ale říkala jsem si, že těch pár dní mě nev ytrhne a přece se nemůžu furt učit. Co se finančního ohodnocení týče, není to sice žádná sláva, ale nedělám to pro peníze, nýbrž pro zkušenost. Do kolonky "zkušenost" se řadí většina mých dosavadních přivýdělků, nemám totiž ráda stereotyp a díky tomu mám spoustu zábavných historek, kterými mohu bavit své přátele. Můj favorit byl Michal Horáček, který přes web http://www.volebnikomise.cz/  umožnil registraci do komise s možností výběru konkrétního volebního okrsku. V polovině prosince mě kontaktoval městský úřad v naší obci a byla jsem pozvána na 1. zasedání. Členové komisí jsou až na výjimky každé volby stejní, a tak má nová (navíc mladá) tvář vzbudila celkem rozruch. Na zasedání musí všichni složit slib do rukou starosty a náhodným výběrem se zvolí př
Další informace

Kdo jsou studenti 1. ročníku Sociologie?

Obrázek
Studenti 1. ročníku Sociologie jsou, stejně jako čerství studenti ostatních vysokých škol, plni očekávání. Co nás odlišuje a bylo pro nás překvapením je fakt, že je třeba "něco dělat" i jindy, než ve zkouškovém. Náš obor nespočívá v biflování se definic, nýbrž v porozumění, umění interpretace odborných textů a analytickým myšlení. V ročníku je nás 120 a dělíme se na politology a antropology, přičemž většinu předmětů máme společně. Kromě klasických přednášek mají některé předměty i cvičení, která jsou komornější (10-15 studentů) a vedou je čerství absolventi. Vládne zde pohodová atmosféra, diskutujeme a přitom si všichni navzájem tykáme. Na Sociologii potkáte různé typy lidí s odlišnými motivacemi - jsou zde extroverti, lidé, kteří jsou přesvědčeni, že spasí svět i matematičtí nadšenci (asi 2), spojuje nás ale otevřenost a tolerance. Přesto, že je nás relativně hodně, všichni se navzájem známe, hlavně díky množství mimoškolních akcí, na jejichž pořádání se podílí hned několi
Další informace