Prezidentská volba

Jak se lze dostat za stůl volební komise? Zdála se mi to jako dobrá brigáda, neboť člověk je v teple, mezi lidmi a nahlédne do zákulisí voleb. Leden je sice pro mě období zkoušek, ale říkala jsem si, že těch pár dní mě nevytrhne a přece se nemůžu furt učit. Co se finančního ohodnocení týče, není to sice žádná sláva, ale nedělám to pro peníze, nýbrž pro zkušenost. Do kolonky "zkušenost" se řadí většina mých dosavadních přivýdělků, nemám totiž ráda stereotyp a díky tomu mám spoustu zábavných historek, kterými mohu bavit své přátele.

Můj favorit byl Michal Horáček, který přes web http://www.volebnikomise.cz/ umožnil registraci do komise s možností výběru konkrétního volebního okrsku. V polovině prosince mě kontaktoval městský úřad v naší obci a byla jsem pozvána na 1. zasedání. Členové komisí jsou až na výjimky každé volby stejní, a tak má nová (navíc mladá) tvář vzbudila celkem rozruch. Na zasedání musí všichni složit slib do rukou starosty a náhodným výběrem se zvolí předseda. "Náhodný výběr" probíhal tak, že jsme se domluvili, kdo to bude. Já jsem byla zvolena místopředsedou, což si mám podle některých vtipálků napsat do CV a být na sebe pyšná, protože je to životní úspěch, který budu jen těžko překonávat. Funkce místopředsedy spočívá v tom, že je tam, kde předseda chybí, ale nemá za to žádné peníze, takže jsem se například ve svém volném čase zúčastnila školení pro předsedy a zapisovatele. Nebylo to nic příjemného a to jsem měla navíc ten den kocovinu.

Čím víc se blížil termín voleb, tím míň jsem se těšila. Ostatní členy komise bych rozhodně neoznačila za svou referenční skupinu a vůbec jsem nevěděla, co od toho čekat. V pátek 12.1., hodinu před otevřením volebních místností, jsme se sešli, abychom se připravili "na ty davy". Uvařili jsme si kafíčko, navzájem si ochutnali koláče, co jsme napekly a rozdělili seznamy voličů. Naše volební místnost byla oproti ostatním maličká a u stolů jsme se tak dost mačkali, však nás tam také bylo šest. Největší nápor byl hned v pátek odpoledne, a když jsem viděla, jací lidé k volbám chodí, neubránila jsem se obavám z výsledku. Myslela jsem si, že budu mít čas na učení, ale stále někdo coural. Když se situace trochu uklidnila, popadli jsme s Markem "urnu" a vyjeli navštívit naše spoluobčany, kterým zdravotní stav nedovolí přijít. Všude nám byli lidé velmi vděční, že jsme přijeli, divili se našemu věku a nabízeli nám pohoštění, takže jsme se vrátili s plnými břichy a navíc výslužkou pro ostatní členy komise. Večer přišel v průměru jeden volič za čtvrt hodiny, a protože bylo zbytečné, aby nás tam sedělo tolik, pustili mě domů dřív.

V sobotu se začínalo v 7:45 a celé dopoledne bylo velmi klidné, pohodička. Problém byl ale se sčítáním hlasů, neboť nám nejdřív 6 hlasů přebývalo a pak naopak 4 chyběly. Při čtvrtém nebo pátém přepočítáváním už jsme byli opravdu zoufalí a vlastně ani nevím, jestli jsme se nakonec dopočítali, ale to už předseda se zapisovatelkou vyrazili výsledky odevzdat na úřad. A sedělo to.

O dva týdny později se konalo druhé kolo, na které jsem se těšila ještě o něco méně, neboť "zkušenost" jsem získala a peníze byly mizerné. Za první kolo voleb náleží členům komise 1 300 Kč, za druhé jen 200 Kč, tzn. 12 Kč/hod. Že se vám to zdá nespravedlivé? Pak můžete připojit svůj podpis k petici za férové odměny a jejich zvýšení zde.

V komisi už sedět nechci, ale žádná újma mi způsobena nebyla, a naopak jsem získala nové kontakty, což považuji za přínosné. Třeba tím má spolupráce s městským úřadem nekončí. Věřím si ale na víc, takže místopředsednictví si do CV nenapíšu.